Ew je zpět!

Tak, Ew se po obrovské pauze vrací zpátky k psaní blogu o umění a spol. Co si od toho slibuju? Zaprvé mě nebaví články na internetu o výstavách, které vznikají tak, že autor vezme tiskovou zprávu, udělá ctrl+c, ctrl+v a tadá, je z ní nový článek. Upřímně, sama jsem to dlouho dělala, tak vím, o čem mluvím :) Doufám, že si radši přečtete trochu zmatené a subjektivní postřehy doplněné spoustou "dalo by se to udělat líp", než stokrát recyklovaný text. 

Zadruhé doufám, že mě tahle činnost donutí chodit víc na výstavy :) Stydím se, ale pořád se mi stává to, že prošvihnu třeba 4 měsíce trvající výstavu a pak si (obrazně) rvu vlasy hrůzou z toho, co jsem to za milovníka umění. Ani nemluvě o tom, kdy jsem byla naposledy na vernisáži? Strávit večer ve společnosti holubí letky je přeci tak povznášející... :) A od doby, kdy jsem skončila svojí kariéru ctrl+v redaktorky, jsem naprosto ztratila přehled o zahraničních výstavách. Takže se tu semtam objeví i postřehy odjinud, bohužel bez osobní návštěvy a zhodnocení, protože zatím bohatá nejsem.

Zatřetí - chci být bohatá :D Takže kdybyste někdo měli pocit, že vám chybí recenzentka výstav a líbilo se vám, co tu plodím, napište mi. Česky mluvit dlouho, korektury dělat taky, spolehlivá být, ale chtít nějaký plat :)

Ew.

Ew obdivuje svítící balónky

Náhodou jsem při brouzdání internetem narazila na firmu Brokis (www.brokis.cz), která se letos uchází o ocenění na designérské soutěži Czech Grand Design (www.czechgranddesign.cz). Zajímá vás, čím se zabývají?

BROKIS byla založena skupinou vizionářů, kteří zasvětili své životy výrobě osvětlovací techniky. Zkušenosti společnosti s výrobou vysoce kvalitního skla za pomocí návrhářů z celého světa daly vznik řadě ručně vyrobených lamp, které jsou důkazem toho, že krásný design musí jít ruku v ruce s kvalitou. Výrobní program BROKIS tvoří designová interiérová svítidla, moderní funkční svítidla, dekorativní předměty a unikátní tvůrčí řešení osvětlení interiéru. 

Z nabídky firmy moje srdce zatoužilo po jediné věci - nástropnímu svítidlu v podobě balónku. Jednoduchý a přitom geniální nápad - na stropě je přidělaný skleněný "balónek", dolů od něj visí šňůrka, pomocí které se rozsvěcí.

Kolik balónků by se mi asi vešlo do pokoje...? (brokis.cz)

Memory, jak se tenhle designový kousek jmenuje, je k dostání v celé škále barev - červená, zelená, oranžová, světle modrá, světle růžová, tmavě modrá a tmavě růžová. Jediné, co se mi nepovedlo objevit, je cena. Každopádně i kdybych si tuhle radost mohla dovolit, zbývá vyřešit poslední problém - kdo by mi svítící balónek zprovoznil? :)

Ew vs. Galerie Rudolfinum

Leden máme skoro za sebou a s ním končí i spousta výstav. Některých se to zatím netýká tak aktuálně, ale přesto pořadatelé plaší, ať si návštěvníci pospíší. To je případ i výstavy Tak pravil LaChapelle v Galerii Rudolfinum. Z emailů i FB na mě vyskakují upozornění, že je o výstavu TAKOVÝ zájem, že fronty o víkendech jsou OBROVSKÉ. Beru to, tahle výstava se opravdu povedla. I přes to, že LaChapellovy výtvory jsou občas trochu kýčovité a perverzní, nechybí jim inteligentní humor a estetičnost. Návštěvu jsem si "splnila" už během vernisáže, takže návaly (nezkoumala jsem, jestli je to pravda) návštěvníků mě nestraší.

Angelina Jolie v pseudoorgastické póze? Proč ne, sluší jí to (davidlachapelle.com)

Co mě straší trochu víc, je příští výstava v Rudolfinu. Po smršti zábavných a kontroverzních (jestli tu náhodou není nějaká spojitost...) projektů jako byla třeba Dekadence NOW! se teď chystá projekt Bernd a Hilla Becherovi: Doly. Hutě. Co o výstavě říká galerie?

Bernd (1931–2007) a Hilla (1934) Becherovi jsou považováni za průkopníky konceptuální fotografie, kteří zásadně ovlivnili celou generaci německých fotografů, jejich žáků tzv. düsseldorfské fotografické školy. Systematické dokumentaci průmyslových krajin se tito významní představitelé světové fotografie věnovali více jak čtyřicet let. Frontálně zachycené průmyslové budovy povýšili na autonomní estetické objekty, připomínající průčelí středověkých katedrál. Výsledkem soustavného fotografování dolů a hutí, vysokých pecí, plynojemů, vodojemů a vápenek je nejen svébytný typologický systém, ale i poutavá hra forem pečlivě sestavených sérií objektů a motivů.

Nemůžu si pomoct, ale fotografie průmyslových krajin mě nenadchávají. Na výstavu se podívat půjdu, ale rozhodně nebudu uvažovat o tom, jestli by nestálo za to zajít na ní dvakrát, nebo třikrát. Snad bude příští velký projekt zase z těch odvážnějších.

Průmyslovou architekturu mám ráda, ale naživo je mnohem lepší. A katedrále se nepodobá ani se zapojením fantazie... (galerierudolfinum.cz)

Mnohem víc mě láká výstava Shirana Shahbazi: Takže znova, která bude od 22. března (stejně jako Becherovi) vystavena v Malé galerii Rudolfina. Shirana se narodila v Íránu a v současné době žije a pracuje ve švýcarském Curychu. Podle kurátora výstavy Davida Koreckého "díky osobitému přístupu k tématu můžeme její práci vnímat jako jeden z opačných pólů světa konceptuální fotografie, který reprezentuje souběžná výstava Bernda a Hilly Becherových" - nelze, než souhlasit. Těšit se můžeme na 20 velkoformátových fotografií (ne, není to malba, taky jsem si to myslela) barevných geometrických zátiší. Hurá, přesně tohle na rozdíl od industriálu v pochmurném březnu potřebuju!

Zajímalo by mě, jak tahle zátiší Shirana vytváří...? (galerierudolfinum.cz)

A co vy? Líbil se vám LaChapelle, nebo se na něj teprve chystáte? A jak to vidíte s březnem v Rudolfinu - Becherovi, Shirana, oboje a nebo nic? :)

Ew se vrhá na psaní blogu

Různými blogy a blogísky se to na internetu jenom hemží, tak jsem si říkala, proč to taky nezkusit. Takže vás tu budu průběžně zaplavovat informacemi o umění v různých jeho podobách - obrazy, sochy, architektura, streetart... Snad to bude bavit mě i vás :)